Kaple sv. Kingy v Solném dole Wieliczka - historie a zajímavosti

Kaple sv. Kingy je místo, kde návštěvníci Turistické trasy ve Wieličce zpomalí krok a ztichnou. Po hodině chůze úzkými chodbami se náhle otevře interiér dlouhý 54 metrů, s lustry, oltářem a podlahou vytesanými v soli. To vše leží 101 metrů pod povrchem země, a přesto kaple stále funguje jako kostel - slouží se v ní mše, půlnoční mše i svatby.

Většina turistů stráví v kapli deset až patnáct minut a odchází s obecným dojmem, že to bylo krásné. Je to škoda, protože každý prvek tohoto interiéru má svou historii a svého autora. Za oltářem stojí konkrétní horník, který po šichtě tesal do soli. Za reliéfem “Poslední večeře” stojí jiný horník, který se inspiroval Leonardem da Vinci. Za celou kaplí stojí legenda o uherské princezně a prstenu vhozeném do šachty.

V tomto článku popisujeme kapli tak, jak stojí za to si ji prohlédnout, prvek po prvku. Vysvětlujeme, kdo a kdy ji vytvořil, co představují reliéfy, odkud pochází legenda o sv. Kinze a jak vypadá náboženský život pod zemí. Na závěr přidáváme praktické tipy, díky nimž čas strávený v kapli neskončí jednou fotkou pořízenou ve spěchu. Naše teze je jednoduchá - Kaple sv. Kingy (Kaplica św. Kingi) je nejlépe zdokumentovaným dílem lidového umění v celém dole a její historii je dobré znát dřív, než se postavíte na balkon nad lodí.

Kaple v solném dole

Solný důl Wieliczka funguje od poloviny 13. století a v roce 1978 se dostal na první Seznam světového dědictví UNESCO. Po staletí v něm horníci tesali kaple, protože práce pod zemí byla nebezpečná a modlitba před sjezdem i po výjezdu patřila ke každodennímu životu. Kaple sv. Kingy je z nich nejmladší a největší. Na Turistické trase míjíte i menší kaple, ale právě v této komoře zastavují průvodci skupiny nejdéle a fotografie z balkonu nad lodí jsou nejčastěji zveřejňovaným obrazem celého dolu.

Podle Muzea krakovských solnic Wieliczka (Muzeum Żup Krakowskich) vznikla komora v roce 1896 v místě vytěženého obrovského bloku zelené soli. Horníci nejprve vytěžili sůl a pak v takto vzniklé prázdnotě začali zřizovat svatyni. Muzeum uvádí rozměry asi 12 metrů na výšku, 18 metrů na šířku a 54 metrů na délku. Práce na výzdobě trvaly téměř 70 let a poslední sochy vznikly na přelomu 20. a 21. století.

Prohlídku usnadní několik pojmů. Komora je prostor vzniklý po vytěžení bloku soli. Zelená sůl je druh kamenné soli se šedozeleným odstínem, těžený ve Wieličce. Halit je mineralogický název kamenné soli - jeho krystaly jsou vidět za sochou sv. Kingy v oltáři. Presbytář je část svatyně kolem oltáře, oddělená od lodi.

Důležité je také to, kdo byli tvůrci. Kapli nenavrhovali profesionální umělci z akademie. Výzdobu vytvořili horníci samouci - Józef a Tomasz Markowští a Antoni Wyrodek - kteří znali sůl jako pracovní materiál, a ne jako sochařskou hmotu. Je to vidět na detailech, kde proporce postav bývají zjednodušené, zato opracování soli je velmi precizní.

Kaple tak spojuje tři roviny. Je místem kultu, prostorem po těžbě, který ukazuje měřítko dřívějšího dobývání, a galerií lidového umění, která vznikala po několik generací. Proto vyprávění o ní vyžaduje náboženskou i hornickou historii.

V turistických průvodcích se kaple obvykle objevuje v jednom odstavci. Chybí popis, který by na místě umožnil rozpoznat konkrétní reliéfy a pochopit, proč v oltáři stojí právě sv. Kinga. Tento text má tuto mezeru zaplnit.

Co uvidíte v Kapli sv. Kingy po vstupu

Návštěvníci obvykle vcházejí na balkon v horní části kaple a poté sestupují po schodech na úroveň lodi. Z balkonu je nejlépe vidět celá délka interiéru a řada lustrů. Podle Muzea krakovských solnic byly lustry vyrobeny z krystalů soli a podlaha vytesána v jednolitém bloku soli. Vzor na podlaze připomíná kamenné dlaždice, ale je součástí téhož solného masivu.

Hlavní oltář

Na konci lodi stojí trojdílný oltář, který vytvořil Józef Markowski. Původně v jeho středu visel olejový obraz Ferdynanda Olesińského, zobrazující sv. Kingu a horníka, který jí podává prsten. V roce 1914 byl obraz nahrazen solnou sochou sv. Kingy, rovněž z dílny Markowského. Za sochou jsou vidět krystaly halitu a v bočních částech oltáře stojí sochy sv. Josefa a sv. Klementa, patrona horníků a wielické farnosti.

Kazatelna a boční oltáře

Józef Markowski vytvořil také kazatelnu. Její podstavec zobrazuje wawelský pahorek s drakem, což spojuje kapli s historií Krakova. Je to dobrý příklad humoru a místního patriotismu horníků, kteří do náboženského interiéru umístili jednu z nejznámějších krakovských legend. Po stranách jsou dva boční oltáře - Srdce Ježíšova a Srdce Panny Marie. V presbytáři stojí papežský kříž, který podle muzea symbolizuje čtyři polské solné doly - doly ve Wieličce, v Bochni, v Kłodawě a v Sieroszowicích.

Pomník Jana Pavla II.

Nejmladším velkým prvkem je solný pomník Jana Pavla II. O jeho vzniku se rozhodlo v roce 1999 jako poděkování za svatořečení sv. Kingy. Návrh připravil prof. Czesław Dźwigaj a sochu vytvořili Stanisław Anioł, Paweł Janowski a Piotr Starowicz. Tentýž tým pod vedením Stanisława Anioła vytvořil v letech 2002-2003 nový solný oltářní stůl, který nahradil dřívější dřevěný.

Horníci-sochaři a jejich dílna

Nejzajímavější na kapli je to, kdo ji vytvořil. Józef a Tomasz Markowští a Antoni Wyrodek pracovali v dole jako horníci. Tesali do soli, kterou znali z každodenní práce, a dělali to po desítky let. Muzeum uvádí, že Tomasz Markowski se výzdobě věnoval v letech 1920-1927.

Rozdělení prací vypadalo zhruba takto. Józef Markowski vytvořil hlavní oltář, sochu sv. Kingy, kazatelnu, boční oltáře a první figurky v betlému. Tomasz Markowski zhotovil reliéfy “Nevěřící Tomáš” a “Vraždění neviňátek”, tři sochy Panny Marie v kapli Zmrtvýchvstání a malý reliéf sv. Kingy s horníkem. Antoni Wyrodek je autorem “Poslední večeře”. Podle materiálů o historii kaple postavil Józef Markowski první figurky betléma v roce 1903 na skalní římse u severní stěny svatyně a další postavy přibývaly v následujících letech. Po druhé světové válce vytvořil Mieczysław Kluzek solný betlém, který nahradil dřívější figurky.

Sochařství v soli vyžaduje jinou techniku než sochařství v kameni. Sůl je měkká a snadno se opracovává, ale zároveň se rozpouští ve vodě a nasává vlhkost ze vzduchu. Proto mají reliéfy v kapli převážně mělký reliéf, bez tenkých, odstávajících prvků. Na fotografiích zblízka jsou vidět stopy dláta a rozdíly v odstínu soli, od šedé po téměř průhlednou.

Silnou stránkou tohoto umění je jeho autentičnost. Jde o práci lidí, kteří znali každou vrstvu ložiska. Slabší stránkou jsou anatomická a perspektivní zjednodušení, kterých si odborníci na umění všimnou okamžitě. Pro návštěvníky to však nehraje roli, protože kaple působí svým měřítkem a důsledností celé výzdoby.

Reliéfy z Nového zákona

Stěny kaple zdobí reliéfy se scénami z Bible. Vyplatí se je prohlížet postupně, protože dohromady tvoří vyprávění o životě Ježíše. Muzeum krakovských solnic uvádí mimo jiné Svatbu v Káni Galilejské, Útěk do Egypta, Krista učícího v chrámu, Cestu do Betléma, Nevěřícího Tomáše, Vraždění neviňátek a Herodův rozsudek.

Nejčastěji fotografovaná je “Poslední večeře” Antoniho Wyrodka. Kompozice navazuje na fresku Leonarda da Vinci, ale hloubka sálu, v němž sedí apoštolové, je vyjádřena v mělkém reliéfu. Vyplatí se přistoupit blíž a podívat se na ni ze strany - pak je vidět, jak mělký reliéf je a jak důmyslně je vybudována iluze prostoru.

Vlevo od hlavního oltáře je reliéf “Zázrak v Káni Galilejské”, kterým je dobré začít prohlídku cyklu. Scény nejsou seřazeny v přísně chronologickém pořadí, proto je dobré rozpoznávat je podle charakteristických motivů. Útěk do Egypta snadno poznáte podle postavy oslíka, Krista učícího v chrámu podle dvanáctiletého chlapce obklopeného učenci a Nevěřícího Tomáše podle apoštola, který se dotýká Ježíšových ran. U každé scény stojí za to všimnout si pozadí - horníci často přidávali architekturu a krajinu, které v soli vyžadovaly mimořádně trpělivou práci.

Prvek	Autor	Poznámky
Hlavní oltář a socha sv. Kingy	Józef Markowski	socha z roku 1914 nahradila obraz
Kazatelna s wawelským pahorkem	Józef Markowski	podstavec s wawelským drakem
Poslední večeře	Antoni Wyrodek	podle díla Leonarda da Vinci
Nevěřící Tomáš, Vraždění neviňátek	Tomasz Markowski	reliéfy na bočních stěnách
Betlém	Mieczysław Kluzek	solné figury po druhé světové válce
Pomník Jana Pavla II.	návrh Czesław Dźwigaj	provedení S. Anioł, P. Janowski, P. Starowicz
Oltářní stůl	Stanisław Anioł s týmem	léta 2002-2003

Legenda o prstenu sv. Kingy

Proč nese kaple jméno sv. Kingy? Kinga byla uherská princezna, manželka krakovského knížete Boleslava Stydlivého. Zemřela v roce 1292 a Jan Pavel II. ji svatořečil 16. června 1999 ve Starém Sączu. Její svátek připadá na 24. července. Je patronkou horníků v solných dolech a legenda ji spojuje přímo s Wieličkou.

Podle pověsti Kinga před odjezdem z Uher nechtěla věno ve zlatě, ale požádala otce o sůl. Otec jí daroval důl v Marmarossku. Kinga vhodila do šachty svůj zásnubní prsten a po příjezdu do Polska ukázala místo, kde se má kopat. Horníci tam narazili na blok soli a v něm našli princeznin prsten. Tak podle legendy začala historie polských solných dolů.

Historici tento příběh považují za legendu. Sůl ze solanky se v okolí Wieličky vařila dávno před narozením Kingy a těžba kamenné soli se zde rozvinula v polovině 13. století. Legenda však dobře vystihuje, jak důležitá byla sůl pro hospodářství středověkého Polska a jak silně byla spojována s postavou kněžny.

Od roku 1994 spočívají ve výklenku oltářního stolu kaple ostatky sv. Kingy. Scénu s prstenem zobrazuje zmíněný malý reliéf Tomasze Markowského. Vyplatí se ho hledat, protože vedle velkých biblických scén se snadno přehlédne.

Kaple jako fungující kostel

Kaple sv. Kingy není jen exponátem. Muzeum krakovských solnic informuje, že se zde konají nedělní mše svaté, svatby a podzemní půlnoční mše. Mše se slouží také o svátcích patronek horníků - sv. Kingy (24. července) a sv. Barbory (4. prosince).

Půlnoční mše v dole má dlouhou tradici. O Štědrém večeru sjíždějí do kaple horníci s rodinami a přenosy a reportáže z této mše každý rok zveřejňují krakovská média. Pro mnoho obyvatel Wieličky je to pevná součást Vánoc a pro návštěvníky příležitost vidět kapli v jiné než turistické roli. Podobně je to se svatbami - novomanželé i hosté sjíždějí pod zem a obřad se koná na stejném místě, které přes den míjejí skupiny návštěvníků.

Kaple má velmi dobrou akustiku, proto se v ní čas od času pořádají komorní koncerty klasické hudby. Hráli zde mimo jiné Nigel Kennedy a skupina Blackmore’s Night. Termíny akcí a pravidla vstupu na mše oznamuje důl a farnost, takže před příjezdem s konkrétním cílem je dobré je ověřit.

Jak si prohlédnout Kapli sv. Kingy

Kaple sv. Kingy leží na Turistické trase (Trasa Turystyczna). Podle oficiálního webu dolu měří trasa 3,5 km, prohlídka trvá v průměru 2-3 hodiny včetně expozice Muzea krakovských solnic a je třeba zdolat přes 800 schodů. Trasa sahá do hloubky 135 metrů, pod zemí je 17-18 °C. Důl přijímá návštěvníky v době 8:00-18:00 a aktuální ceník vstupenek je na wieliczka-saltmine.com. Pro organizované skupiny je k dispozici také Poutní trasa, na níž je kaple hlavním bodem.

Několik tipů, které pomohou kapli lépe vidět:

• Na balkonu se zastavíme o chvilku déle. Je to jediné místo, odkud je vidět celá délka interiéru a řada lustrů.
• Reliéfy si prohlížíme postupně, počínaje stranou u oltáře. Tabulku z tohoto článku je dobré mít uloženou v telefonu.
• Soli se nedotýkáme. Vlhkost a mastnota z rukou ničí povrch reliéfů.
• Fotíme bez blesku - krystaly soli odrážejí světlo a fotky s bleskem vycházejí ploché.
• Skupiny s průvodcem tráví v kapli omezený čas, takže otázky na konkrétní sochy je lepší klást hned.

Prohlídka začíná u Danilowiczovy šachty (Szyb Daniłowicza), proto je dobré cestu autem naplánovat předem. Doporučujeme parkoviště u solného dolu s online rezervací, vzdálené asi 30 metrů od Danilowiczovy šachty. Lístek s QR kódem přijde e-mailem a místo je garantované na vybraný den. Při trase trvající až tři hodiny a jídle po výstupu je praktičtější celodenní lístek. Vjezd na parkoviště je možný v době 7:00-18:00 a výjezd nepřetržitě.

Po výstupu z dolu se vyplatí zůstat ve městě déle. Solivarský zámek (Zamek Żupny) je asi 4 minuty chůze od parkoviště a jeho historii popisujeme v článku Solivarský zámek ve Wieličce - prohlídka a historie.

Kaple, která se stále mění

Kaple sv. Kingy není uzavřeným dílem. Její historie ukazuje, že výzdoba se doplňovala více než sto let - od Markowského oltáře přes Kluzkův betlém až po papežův pomník a nový oltářní stůl z let 2002-2003. Lze očekávat, že další generace sochařů v soli budou přidávat nové prvky a restaurátoři budou pečovat o ty nejstarší. Tradice solného sochařství ve Wieličce má stále pokračovatele, příkladem je tým, který vytvořil pomník papeže a oltářní stůl. Každá taková změna však bude vyžadovat souhlas památkářů, protože důl je památkou ze seznamu UNESCO.

Ochrana soli před vlhkostí je stálým úkolem dolu. Při velkém počtu návštěvníků mění každý nádech mikroklima komory, proto je větrání dolu pro kapli stejně důležité jako dláto pro její tvůrce.

Mění se i způsob prohlídky. Muzeum krakovských solnic zpřístupňuje virtuální procházku kaplí, která umožňuje prohlédnout si interiér před příjezdem nebo se po návštěvě vrátit k detailům. Takové nástroje usnadňují přípravu na prohlídku těm, kdo chtějí vědět, na co se dívají. Hodí se i lidem, kteří kvůli schodům nemohou projít celou trasu.

Roste také význam kaple jako místa událostí. Svatby, koncerty a mše přitahují lidi, kteří do Wieličky přijíždějí s konkrétním cílem, a ne nutně na standardní trasu. Je to směr, který posiluje roli kaple jako živého kostela, a ne jen muzejní komory.

Kaple sv. Kingy ve zkratce

Kaple sv. Kingy vznikla v roce 1896 v komoře po vytěženém bloku zelené soli, 101 metrů pod zemí. Je 54 metrů dlouhá, 18 metrů široká a asi 12 metrů vysoká. Její výzdoba vznikala téměř 70 let a poslední prvky přibyly na začátku 21. století.

Nejdůležitějšími tvůrci byli horníci samouci - Józef a Tomasz Markowští a Antoni Wyrodek. Józef Markowski vytvořil hlavní oltář se solnou sochou sv. Kingy a kazatelnu s wawelským drakem. Antoni Wyrodek vytesal “Poslední večeři” inspirovanou Leonardem da Vinci. Pomník Jana Pavla II. a nový oltářní stůl jsou dílem týmu Stanisława Anioła.

Patronka kaple, sv. Kinga, je s Wieličkou spojena legendou o prstenu nalezeném v bloku soli. Od roku 1994 spočívají její ostatky v oltáři a od svatořečení v roce 1999 je kaple důležitým místem jejího kultu.

Když se vrátíme k tezi z úvodu - kapli se vyplatí prohlížet s vědomím, kdo a kdy vytvořil každý její prvek. Pak se deset až patnáct minut na Turistické trase promění v lekci historie a lidového umění. Před návštěvou doporučujeme ověřit časy prohlídek na webu dolu a zarezervovat si parkovací místo ve Wieličce na vybraný den a po prohlídce zajít do některého z podniků popsaných v textu kde se najíst ve Wieličce u solného dolu.

Otázky ke Kapli sv. Kingy

V jaké hloubce se Kaple sv. Kingy nachází?

Kaple leží 101 metrů pod zemí. Celá Turistická trasa sahá do hloubky 135 metrů, takže kaple se nachází zhruba v její střední části.

Je v kapli všechno ze soli?

Většina výzdoby ano - podlaha, oltář, sochy, reliéfy i lustry z krystalů soli. Podle muzea byl dříve v oltáři olejový obraz a oltářní stůl byl dřevěný. Obojí bylo nahrazeno solnými prvky. Socha sv. Kingy se v oltáři objevila v roce 1914 a solný oltářní stůl v letech 2002-2003.

Lze v Kapli sv. Kingy uzavřít sňatek?

Ano, Muzeum krakovských solnic uvádí, že se v kapli konají svatby. Podrobnosti a termíny je třeba domluvit přímo s dolem a farností. Vyplatí se to udělat s velkým předstihem, protože počet termínů je omezený a k organizaci patří i sjezd hostů pod zem.

Konají se v kapli mše i pro věřící mimo prohlídky?

Podle muzea se v kapli slouží nedělní mše svaté a také mše o svátcích sv. Kingy a sv. Barbory. Pravidla vstupu a časy je dobré ověřit před příjezdem, protože se mohou měnit. Nejspolehlivějším zdrojem je oficiální web dolu a farnost sv. Klementa ve Wieličce.

Kolik času se v kapli během prohlídky stráví?

Na Turistické trase se skupina v kapli obvykle zastaví na deset až patnáct minut. Kdo si chce reliéfy podrobně prohlédnout, může se k detailům vrátit díky virtuální procházce, kterou připravilo muzeum. Pro organizované skupiny je k dispozici také Poutní trasa, na níž je kaple nejdůležitějším bodem programu.

Lze v kapli fotografovat?

Návštěvníci kapli fotografují, včetně pohledu z balkonu nad lodí. Aktuální pravidla fotografování uvádí návštěvní řád na webu dolu. Lepší výsledky přináší fotografování bez blesku. Nejzajímavější záběry vznikají z balkonu, odkud je vidět řada lustrů a celá loď.

Kde zaparkovat, abychom k dolu rychle došli?

Nejblíže vstupu na Turistickou trasu je parkoviště 30 m od Danilowiczovy šachty s online rezervací a kamerovým dohledem 24/7.

Kdo vytesal Kapli sv. Kingy?

Hlavní výzdobu vytvořili horníci samouci - Józef a Tomasz Markowští a Antoni Wyrodek. Józef Markowski je autorem hlavního oltáře a kazatelny, Antoni Wyrodek vytesal “Poslední večeři” a Tomasz Markowski mimo jiné “Nevěřícího Tomáše”. Betlém po druhé světové válce vytvořil Mieczysław Kluzek a pomník Jana Pavla II. tým Stanisława Anioła podle návrhu prof. Czesława Dźwigaje.